Teploty odpařování, hoření a rozkladu terpenů jsou na internetu často uváděny jako prostý seznam čísel. Ve skutečnosti je tepelné chování terpenů složitější. Terpen se může odpařovat při teplotách výrazně nižších než je jeho bod varu, var nemusí nutně znamenat rozklad a neexistuje žádná jediná teplota, při které by každý terpen náhle “hořel”.
To je důležité, protože terpeny jsou vysoce těkavé rostlinné sloučeniny. Teplo může ovlivnit nejen rychlost, s jakou se uvolňují z kapaliny nebo rostlinného materiálu, ale také relativní složení terpenového profilu. Dostatečné tepelné namáhání může nakonec vést k chemické přeměně, oxidaci, izomerizaci nebo rozkladu na nové sloučeniny.
Porozumění těmto rozdílům je důležité pro skladování, laboratorní práci, extrakci, míchání a jakýkoli výrobní proces, při kterém materiály obsahující terpeny přicházejí do styku s teplem.
Tato příručka vysvětluje teploty odpařování terpenů, normální body varu, tepelnou degradaci, co se míní pojmem “bod hoření” terpenu a proč by zveřejněné tabulky bodů varu neměly být považovány za provozní pokyny pro hotovou směs.
Terpeny nemusí dosáhnout svého bodu varu, aby se odpařily. Mnohé z nich přecházejí do plynné fáze postupně již při pokojové teplotě, a proto materiály obsahující terpeny vydávají vůni i bez zahřátí. Běžné monoterpeny mají obvyklé body varu přibližně mezi 155 °C a 200 °C, zatímco některé těžší seskviterpeny se vaří při podstatně vyšších teplotách. Neexistuje žádná univerzální teplota hoření nebo rozkladu terpenů. Chemický rozklad závisí na konkrétní molekule a podmínkách, za kterých je zahřívána.
Hlavním zdrojem nejasností ohledně teplot terpenů je sklon používat pojmy jako „odpařování“, „vření“, „hoření“ a „degradace“, jako by znamenaly totéž.
To ne.
Hlavní termíny z oblasti tepelné fyziky používané při diskusi o terpenech.
| Termín | Co to znamená | Proč je to důležité pro terpeny |
|---|---|---|
| Odpařování | Molekuly opouštějí povrch kapaliny a přecházejí do plynné fáze. | K tomu dochází při teplotách nižších než je bod varu, což vysvětluje, proč jsou terpeny cítit již při pokojové teplotě. |
| Vaření | Pára tlak se v celé kapalině vyrovná okolnímu tlaku. | Určuje charakteristický bod varu čisté sloučeniny při zadaném tlaku. |
| Oxidace | Chemická reakce za účasti kyslíku mění původní molekulu. | Může k tomu dojít jak při skladování, tak při ohřevu, a může to ovlivnit vůni a stabilitu. |
| Tepelná degradace | Teplo vyvolává chemické reakce, při nichž se původní sloučenina přeměňuje na jiné látky. | Nevyskytuje se při jedné univerzální teplotě platné pro všechny terpenové molekuly nebo za všech podmínek. |
| Pyrolýza | Tepelný rozklad způsobený silným zahřátím, často za omezeného přístupu kyslíku. | Může vytvářet menší rozkladné produkty, které v původním terpenu nebyly přítomny. |
| Spalování | Rychlá oxidace spojená s hořením. | Vyžaduje podmínky, které se výrazně liší od pouhého dosažení bodu varu dané sloučeniny. |
Neexistuje žádná jednotná teplota odpařování terpenů.
K odpařování dochází vždy, když mají molekuly na povrchu kapaliny dostatek energie k tomu, aby unikly do okolní plynné fáze. K tomu může docházet i při teplotách výrazně nižších než je bod varu.
Proto se při otevření lahvičky s terpeny při pokojové teplotě okamžitě uvolní znatelná vůně. Teplota v lahvičce zdaleka nedosahuje 150 °C ani 200 °C, a přesto se těkavé molekuly již uvolňují do vzduchu.
Teplota ovlivňuje rychlost odpařování, nikoli to, že by odpařování spouštěla při dosažení přesně určité hodnoty.
S rostoucí teplotou se obecně zvyšuje tlak par a těkavé molekuly mají tendenci snáze unikat. Chlazení tento proces zpomaluje, zatímco skladování v hermeticky uzavřených nádobách omezuje množství látek, které mohou jednoduše unikat do okolního prostředí.
Podrobnější návod k uchování profilů během skladování najdete v našem článku na téma jak skladovat a uchovávat terpeny.
Bod varu lze definovat mnohem snáze než teplotu odpařování, protože se vztahuje ke konkrétnímu fyzikálnímu přechodu při daném tlaku.
Níže uvedené hodnoty představují přibližné normální body varu čistých sloučenin při atmosférickém tlaku nebo v jeho blízkosti. Uveřejněné hodnoty se mohou mírně lišit v závislosti na čistotě, stereochemii a použité experimentální metodě.
Přibližné normální body varu několika běžných terpenových sloučenin.
| Terpeny | Přibližná teplota varu | Asociace pro běžné vůně | Klasifikace |
|---|---|---|---|
| Alfa-pinen | Přibližně 157 °C | Borovice, pryskyřičná, svěží | monoterpen |
| Beta-myrcen | Přibližně 167 °C | Zemitá, bylinná, pižmová | monoterpen |
| Limonen | Přibližně 176 °C až 178 °C | Citrusy, citron, pomeranč | monoterpen |
| Terpinolen | Přibližně 183 °C až 187 °C | Svěží, bylinná, květinová, citrusová | monoterpen |
| Linalool | Přibližně 199 °C | Květinová, připomínající levanduli | Terpenoid alkohol |
| Beta-karyofylen | Přibližně 256 °C | Pepřová, dřevitá, kořeněná | Seskviterpen |
Z této tabulky je na první pohled zřejmé, proč je zavádějící tvrdit, že všechny terpeny mají teplotu varu někde mezi 150 °C a 200 °C.
Tento rozsah poměrně dobře vystihuje několik běžných lehčích monoterpenů, avšak těžší molekuly, jako je například beta-karyofylen, mohou mít podstatně vyšší normální body varu.
Bod varu je ovlivněn molekulární strukturou a mezimolekulárními silami působícími mezi molekulami.
Mnohé často zmiňované monoterpeny obsahují 10 uhlíkových atomů a mají relativně nízkou molekulovou hmotnost. Seskviterpeny obecně obsahují 15 uhlíkových atomů a jsou to větší molekuly.
Těžší molekuly mohou vyžadovat více tepelné energie, aby dosáhly tlaku par potřebného k varu při atmosférickém tlaku.
Důležitá je také chemická struktura. Dvě molekuly s podobnou molekulovou hmotností mohou mít i tak odlišné body varu, protože tvar, polarita a funkční skupiny ovlivňují molekulární interakce.
Například linalool obsahuje funkční skupinu alkoholu, zatímco limonen je uhlovodík. Jejich fyzikální vlastnosti se proto liší, i když oba patří do širší skupiny terpenů.
Ano.
Toto je jeden z nejdůležitějších pojmů, které je třeba pochopit v souvislosti s chemií terpenů.
Bod varu není teplota, při které se terpen náhle začne měnit na páru. Jedná se prostě o bod, ve kterém dochází k varu při daném tlaku.
Při běžné pokojové teplotě má již mnoho molekul terpenů dostatečný tlak par, aby se dostaly do okolního vzduchu.
Právě proto jsou terpeny aromatické.
Kdyby zůstaly zcela v kapalné fázi až do dosažení svých bodů varu, nebylo by možné zápach láhev s limonenem, pinenem nebo směsí rostlinných terpenů stojící na laboratorním stole.
Obecně vzato ano.
Zvyšující se teplota zvyšuje kinetickou energii molekul a obvykle také zvyšuje tlak par těkavé kapaliny.
V důsledku toho z otevřené nádoby s terpeny obecně dochází k rychlejšímu úniku těkavých složek, když je teplá, než když je chladná.
To má významný vedlejší vliv na složité terpenové profily.
Různé složky se nemusí odpařovat nutně stejnou rychlostí. Složení směsi se proto může v průběhu času měnit, protože její těkavější složky se ztrácejí přednostně.
Výsledek může stále mít rozpoznatelně podobnou vůni, i když již nemá přesně stejný relativní chemický profil jako původní látka.
Ne v tom jednoduchém smyslu, v jakém se tento pojem běžně používá na internetu.
“Bod vzplanutí” obvykle není fyzikální vlastností, která se používá k popisu tepelného chování terpenů.
Místo toho mohou být relevantní některé odlišné vlastnosti:
Tyto měření popisují různé jevy.
Bod vzplanutí například udává, zda se páry nad kapalinou mohou za stanovených podmínek vznítit v přítomnosti zdroje vznícení. Neznamená to, že by se při této teplotě spontánně vznítil celý materiál.
Samovznícení je zase něco jiného, zatímco tepelná degradace může probíhat několika reakčními cestami, aniž by vůbec docházelo k viditelnému hoření.
Neexistuje tedy žádné vědecky podložené obecné tvrzení typu “terpeny hoří při teplotě 230 °C”. Jednotlivé molekuly terpenů reagují na teplo odlišně a jejich rozklad závisí na teplotě, době zahřívání, dostupnosti kyslíku, koncentraci, okolních materiálech a samotném systému ohřevu.
Neexistuje žádná jednotná teplota rozkladu, která by platila pro všechny terpeny.
Chemická degradace je spíše reakční proces než pouhý fázový přechod, jako je tání nebo var.
Molekula může podléhat pomalé oxidaci po dlouhou dobu při relativně nízkých teplotách, zatímco rychlá termolýza může vyžadovat mnohem intenzivnější zahřívání.
To znamená, že záleží jak na teplotě, tak na čase.
Deset sekund při jedné teplotě nelze automaticky srovnávat s několika hodinami či měsíci vystavení jiné teplotě.
Důležitá je také okolní atmosféra. Zahřívání ve vzduchu umožňuje oxidační reakce, které se mohou lišit od reakcí při zahřívání v dusíku nebo jiné inertní atmosféře.
Pro výrobce a vývojáře receptur to znamená, že stabilitu je třeba posuzovat s ohledem na konkrétní výrobní proces, a nikoli se spoléhat na jednu obecnou teplotu uvedenou na internetu.
V závislosti na molekule a podmínkách může tepelné namáhání podnítit několik různých chemických reakcí.
Mezi ně mohou patřit:
Původní molekula tak může zmizet, zatímco se vytvoří zcela odlišné molekuly.
To se liší od odpařování.
Když se limonen jednoduše odpaří, zůstává v plynné fázi stále limonenem. Když se limonen chemicky rozloží, změní se samotná molekulární struktura.
Ano, za dostatečně náročných podmínek.
Laboratorní výzkum prokázal, že tepelná degradace terpenů, včetně myrcenu, limonenu a linaloolu, může vést ke vzniku menších reakčních produktů.
Jedna často citovaná studie zkoumala rozklad terpenů za extrémně vysokých teplot, které měly simulovat užívání konopných koncentrátů při vysokých teplotách.
Vědci identifikovali metakrolein, benzen a několik dalších produktů tepelného rozkladu.
Při interpretaci výsledků výzkumu jsou však důležité skutečné teploty.
V experimentech s myrcenem nebyl metakrolein detekován při nejnižší testované mediánové teplotě, která činila přibližně 322 °C. Byl detekován při postupně se zvyšujících teplotách přibližně 403 °C, 455 °C a 526 °C. Benzen byl v tomto experimentálním systému detekován pouze v nejvyšším teplotním rozmezí.
To však neznamená, že teplota 322 °C představuje univerzální bezpečnostní hranici.
To ukazuje něco užitečnějšího: tvorba produktů rozkladu je do značné míry závislá na experimentálních podmínkách a má tendenci se zvyšovat s rostoucím tepelným namáháním.
Ne.
Neexistuje žádné věrohodné obecné pravidlo, podle kterého by každý terpen byl stabilní při teplotě 199 °C a při 200 °C se náhle stal škodlivým.
Některé sloučeniny mají bod varu nižší než 200 °C, zatímco jiné vří výrazně nad touto hodnotou. Chemická degradace také neprobíhá u všech terpenů při stejné prahové hodnotě.
Kromě toho se teplota vyhřívací plochy nemusí nutně shodovat s teplotou, kterou vnímá každá molekula ve směsi.
Tvrzení typu “terpeny se při teplotě nad 200 °C stávají toxickými” tak zjednodušují složitou chemickou reakci na jedno číslo, které nelze obecně aplikovat.
Toto rozlišení je obzvláště důležité pro výrobce a tvůrce receptur.
Tabulka, z níž vyplývá, že limonen má teplotu varu přibližně 176 °C až 178 °C, neznamená, že by se výrobek obsahující terpeny měl během výroby zahřívat na 178 °C.
Bod varu je fyzikální vlastnost čisté látky za stanovených tlakových podmínek.
Cíle zpracování jsou zcela odlišné.
V případech, kdy je žádoucí zachovat aroma, mají výrobci obecně zájem spíše o minimalizaci zbytečného působení tepla než o záměrné přibližování se k běžnému bodu varu těkavých složek.
K omezení ztrát těkavých látek mohou přispět kratší doby působení, uzavřené systémy i nižší procesní teploty, pokud jsou tyto podmínky slučitelné s výrobním procesem.
Terpenový profil obsahuje řadu sloučenin s různými tlaky par a tepelnými vlastnostmi.
Zahřívání tedy může způsobit frakcionaci.
Těkavější složky mohou ze směsi unikat snadněji než těžší sloučeniny, čímž se mění poměry zbývajících složek.
Představte si profil obsahující alfa-pinen, myrcen, limonen, linalool a beta-karyofylen.
Pokud je materiál vystaven dlouhodobému zahřívání, nemusí lehčí složky mizet nutně přesně stejnou rychlostí jako beta-karyofylen.
Složení se může postupně obohacovat o méně těkavé složky ještě předtím, než dojde k významnému tepelnému rozkladu.
To je jeden z důvodů, proč je při snaze o přesnou reprodukci botanické vůně důležitá historie zpracování.
Uváděné hodnoty bodu varu se obvykle vztahují na jednotlivé čisté sloučeniny.
Komerční terpenový profil je směs.
Ve směsi přispívá každá složka svým vlastním parním tlakem a celkové odpařovací chování závisí na složení a teplotě.
To znamená, že směsi inspirované konkrétní odrůdou, která obsahuje 20 nebo 30 těkavých sloučenin, nelze přiřadit jeden smysluplný “bod varu terpenu”.
Jeho vůně je naopak výsledkem dynamické směsi těkavých složek, z nichž každá se chová poněkud odlišně.
Stejné základní chemické principy platí bez ohledu na to, zda konkrétní molekula terpenu pochází z citrusů, borovice, levandule nebo konopí.
Limonen zůstává limonenem, pokud je molekulární struktura stejná.
Toto rozlišení nabývá na významu, když se zaměříme na kompletní profily.
Rekonstruovaný botanický profil může obsahovat vymezený výběr jednotlivých terpenových sloučenin. Profil odvozený z konopí může obsahovat komplexnější soubor přirozeně společně se vyskytujících těkavých složek.
Teplo může narušit rovnováhu obou typů, avšak obzvláště složitý přírodní profil může obsahovat mnoho stopových složek s odlišným tepelným chováním.
Další podrobnosti o chemickém složení a funkci těchto sloučenin najdete v Jaké účinky mají terpeny?
Můžete si také porovnat širší nabídku společnosti Canavape sbírka terpenů a náš specializovaný sortiment terpeny pocházející z konopí.
Obecně platí, že mnoho monoterpenů je těkavějších než větší seskviterpeny.
Monoterpeny obvykle obsahují 10 uhlíkových atomů, zatímco seskviterpeny jich obvykle obsahují 15.
Větší molekulová hmotnost seskviterpenů často přispívá k nižší těkavosti a vyšším bodům varu.
To jasně ilustruje srovnání alfa-pinenu a beta-karyofylenu.
Alfa-pinen má běžný bod varu kolem 157 °C, zatímco u beta-karyofylenu se uvádí bod varu kolem 256 °C při atmosférickém tlaku.
To neznamená, že každý monoterpen je za všech okolností vždy těkavější než jakýkoli možný seskviterpen, ale jde o užitečný obecný trend.
Ztráta aroma nemusí nutně znamenat, že došlo k tepelné degradaci.
Těkavé sloučeniny se mohly jednoduše odpařit a uniknout.
Pokud je nádoba špatně uzavřená, opakovaným otevíráním dochází k výměně prostoru nad obsahem, který je bohatý na páry, za čerstvý vzduch. V důsledku toho se odpaří další molekuly terpenů, čímž se nastolí nová rovnováha par.
Během mnoha cyklů otevírání a zavírání lze tímto způsobem postupně odstraňovat těkavé látky, aniž by kapalina byla kdy vystavena teplotám, které by se blížily teplotě hoření.
Právě proto spolu úzce souvisí regulace teploty a uzavírání nádob.
Skladování v chladu obecně snižuje rychlost odpařování a mnoho chemických reakcí.
Teplo zvyšuje tlak par a může urychlit jak fyzikální ztráty, tak chemické změny.
Světlo a kyslík mohou přispívat k dalším způsobům rozkladu.
Nejlepší strategie ukládání dat proto kombinuje:
Naše kompletní Průvodce skladováním terpenů se těmito faktory zabývá podrobněji.
Ne. Chlazení sice snižuje těkavost, ale odpařování zcela nezastaví.
Při jakékoli teplotě, při které má sloučenina měřitelný tlak par, se některé molekuly mohou stále dostat do plynné fáze.
Praktickou výhodou chlazení je, že rovnovážný tlak par je obecně nižší a mnoho chemických reakcí probíhá pomaleji.
Uzavřená láhev v chladničce si proto dokáže lépe zachovat své složení než stejná láhev, která je opakovaně ponechána otevřená v teplém prostředí.
Ne nutně.
Někteří dodavatelé využívají k dlouhodobému skladování velmi nízké teploty, přičemž různé složité profily se při ochlazování mohou chovat odlišně.
Nízké teploty mohou způsobit, že některé složky krystalizují, zakalí se nebo se dočasně oddělí.
To ještě neznamená, že se tyto sloučeniny chemicky rozložily.
Doporučení ohledně skladování uvedené pro konkrétní produkt by mělo mít přednost, zejména v případě komplexních terpenových profilů, nikoli izolovaných molekul.
Ano.
Může k tomu dojít prostřednictvím nejméně dvou různých mechanismů.
Za prvé, preferenční odpařování může změnit poměr složek v profilu. Zbývající kapalina proto může mít méně výraznou vůni, méně komplexní vůni nebo prostě vůni odlišnou.
Za druhé, chemické reakce mohou vytvářet nové molekuly s vlastními vůněmi.
Oxidovaný nebo tepelně pozměněný materiál proto může mít zatuchlý, štiplavý, pryskyřičný nebo jinak odlišný zápach než původní profil.
Změna vůně je užitečným důkazem toho, že k nějaké změně došlo, avšak samotný čich nestačí k určení přesné chemické reakce, která za tím stojí.
Pokud zahřátí změní chemické složení terpenového profilu, změní se tím i složení molekul, které jsou k dispozici pro jakoukoli následnou biologickou interakci.
Je však důležité nevyvozovat z této skutečnosti závěry, že právě jedna konkrétní teplota zpracování zaručuje určitý fyziologický účinek.
Důkazy z klinických studií týkající se mnoha účinků terpenů se stále rozšiřují a u jednotlivých sloučenin se značně liší.
Náš průvodce po jak terpeny působí na tělo a na váš zážitek se tímto výzkumem zabývá podrobněji.
Užitečným způsobem, jak pochopit stabilitu terpenů, je přestat uvažovat pouze v souvislosti s teplotou.
Tepelná historie zahrnuje několik proměnných:
Krátký řízený krok ohřevu v uzavřeném výrobním procesu proto z chemického hlediska není ekvivalentní tomu, když se otevřená nádoba nechá několik dní v teplém prostředí.
Ani jedno z toho není totéž jako vystavení terpenu teplotě několika set stupňů Celsia na horkém povrchu.
Teplota varu má smysl pouze tehdy, je-li uveden tlak.
Známé hodnoty uvedené v referenčních tabulkách obvykle popisují normální body varu při tlaku blízkém atmosférickému.
Snížíte-li tlak, může kapalina vřít při nižší teplotě.
Tento princip se uplatňuje v celé chemii i v průmyslovém zpracování, protože vakuum umožňuje destilaci nebo separaci těkavých sloučenin při menším tepelném namáhání.
To také vysvětluje, proč by se hodnoty bodu varu získané z pokusů při sníženém tlaku neměly přímo porovnávat s body varu za atmosférického tlaku, aniž by se zohlednil tlak uvedený ve zdroji.
Tabulky teplot terpenů se často kopírují z jedné webové stránky na druhou, aniž by bylo vysvětleno, co tato čísla znamenají.
Příkladem může být:
Tyto pojmy nejsou zaměnitelné.
Zvláště výstižným příkladem je beta-karyofylen. V tabulkách určených pro spotřebitele se někdy uvádějí hodnoty kolem 120 °C až 160 °C, avšak podle referenčních údajů je jeho normální bod varu za atmosférických podmínek mnohem vyšší, a to kolem 256 °C.
Tabulka teplot bez uvedení příslušné fyzikální vlastnosti a tlaku proto může způsobit spíše zmatek než jasnost.
Není pravda. Terpeny se mohou odpařovat při běžné pokojové teplotě. Vření je specifický jev spojený se změnou skupenství hmoty a pro odpařování z povrchu není nutné.
Není pravda. Hoření, bod vzplanutí, samovznícení a tepelný rozklad jsou odlišné pojmy. Neexistuje žádný jediný univerzální “bod hoření”, který by bylo možné použít pro všechny terpenové látky.
To je příliš zjednodušené. Termochemické procesy závisí na konkrétní sloučenině, době působení, okolním prostředí a složení přípravku. Neexistuje žádná univerzální hranice 200 °C, která by oddělovala chemické vlastnosti neporušených terpenů od jejich rozkladu.
Nesprávné. Tento rozsah zahrnuje několik běžných monoterpenů, ale těžší sloučeniny mohou mít podstatně vyšší normální body varu. Beta-karyofylen je toho jasným příkladem.
Ne nutně. Vůně se může změnit v důsledku odpařování, oxidace, izomerizace, znečištění nebo jiných změn ve složení, aniž by došlo ke spalování.
Pokud je důležité zachovat těkavé aroma, je třeba kromě doby zdržení a návrhu procesu zohlednit také teplotu.
Mezi obecné zásady při manipulaci s těkavými aromatickými látkami patří:
Vhodný postup závisí na přesném složení, zařízení a zamýšleném použití, a proto by body varu čistých sloučenin nikdy neměly nahrazovat skutečnou validaci procesu.
O terpenech se někdy hovoří, jako by šlo pouze o příchutě s různými názvy.
Z hlediska výroby se jedná o jednotlivé těkavé chemické látky s měřitelnými fyzikálními vlastnostmi.
Znalost těchto vlastností pomáhá vysvětlit, proč některé složky mizí snáze, proč se profily pod vlivem tepla mění, proč skladování v chladu může zvýšit stabilitu a proč různé extrakční nebo zpracovatelské techniky vedou k odlišným aromatickým výsledkům.
Přesné údaje také zabraňují zdánlivé přesnosti.
Uvedená hodnota bodu varu může být cennou fyzikální konstantou. Tvrzení, že stejná hodnota představuje ideální teplotu zpracování, bezpečnostní prahovou hodnotu nebo zaručený biologický účinek, je však zcela odlišným tvrzením a vyžaduje jiné důkazy.
Terpeny se mohou odpařovat při teplotách výrazně nižších než jsou jejich body varu, a to i při běžné pokojové teplotě. Zvýšení teploty obecně zvyšuje tlak par a urychluje odpařování, takže neexistuje žádná konkrétní teplota, při které by odpařování terpenů začínalo.
Ano. Jedním z důvodů, proč jsou terpeny aromatické, je jejich schopnost přecházet do plynné fáze při pokojové teplotě. Limonen, pinen nebo komplexní terpenový profil lze ucítit, aniž by bylo nutné je zahřívat k teplotám blížícím se jejich bodu varu.
Normální bod varu alfa-pinenu je při atmosférickém tlaku přibližně 157 °C, i když uváděné experimentální hodnoty se mírně liší.
Beta-myrcen má běžný bod varu přibližně 167 °C, přičemž některé publikované hodnoty se liší o několik stupňů v závislosti na zdroji experimentu.
Limonen má za atmosférického tlaku běžný bod varu přibližně 176 °C až 178 °C. Odpařuje se však i při mnohem nižších teplotách, protože var a odpařování jsou dva odlišné procesy.
U linaloolu je uváděn normální bod varu blížící se hodnotě 199 °C při atmosférickém tlaku.
Podle publikovaných referenčních údajů se normální bod varu beta-karyofylenu pohybuje kolem 256 °C. Nižší hodnoty, které se někdy uvádějí na internetu, mohou souviset s odlišnými tlakovými podmínkami nebo mohou být jednoduše převzaty z nepřesných tabulek.
Neexistuje žádná univerzální teplota hoření terpenů. Bod varu, bod vzplanutí, spalování, samovznícení a tepelný rozklad jsou různé procesy. Podmínky potřebné k rozkladu či spalování se u jednotlivých molekul terpenů liší a závisí na faktorech, jako je přítomnost kyslíku, doba zahřívání a složení okolního prostředí.
Neexistuje jednotná teplota rozkladu platná pro všechny terpeny. Tepelný rozklad závisí na konkrétní molekule, teplotě, délce zahřívání, dostupnosti kyslíku a dalších přítomných sloučeninách. K chemickým změnám může docházet také pomalu prostřednictvím oxidace při mnohem nižších teplotách během skladování.
Neexistuje žádná univerzální mezní hodnota 200 °C, při které by se všechny terpeny najednou staly toxickými. Některé produkty tepelného rozkladu mohou být nežádoucí, ale jejich vznik závisí na konkrétní sloučenině a experimentálních podmínkách. Studie za vysokých teplot prokázaly spíše rostoucí tvorbu produktů rozkladu při silném tepelném namáhání než existenci jedné univerzální mezní teploty.
Ne. K odpařování může docházet téměř při jakékoli teplotě, při které má kapalina měřitelný tlak par. K varu dochází, když se tlak par v celé kapalině vyrovná okolnímu tlaku.
Ne. Var je fyzikální změna skupenství, při níž může původní molekula zůstat chemicky nezměněná. Rozklad je chemická reakce, při níž se původní molekula přemění na jiné sloučeniny.
Je to možné. Teplo může zvýšit úbytek těkavějších složek a za dostatečně náročných podmínek může také urychlit chemické reakce. Oba tyto procesy mohou ovlivnit vyváženost a aroma komplexního terpenového profilu.
Mnohé běžné monoterpeny jsou těkavější než těžší seskviterpeny. Například alfa-pinen má bod varu kolem 157 °C, zatímco větší seskviterpen beta-karyofylen má normální bod varu kolem 256 °C.
Ne. Chlazení sice obecně snižuje tlak par a zpomaluje odpařování, ale zcela ho neodstraňuje. Vzduchotěsné balení zůstává důležité i při skladování terpenů v chladu.
K varu dochází, když se tlak par kapaliny vyrovná tlaku okolí. Snížením vnějšího tlaku lze tedy dosáhnout varu při nižší teplotě. Proto by se hodnoty bodu varu při sníženém tlaku a při atmosférickém tlaku neměly porovnávat, aniž by se zohlednil tlak.
Chemie terpenů v závislosti na teplotě je mnohem složitější než pouhý graf čísel.
Terpeny se odpařují již při teplotách nižších než jsou jejich body varu, a to i při pokojové teplotě. Jejich běžné body varu se výrazně liší v závislosti na molekulární struktuře, přičemž běžné monoterpeny, jako jsou alfa-pinen, myrcen a limonen, mají mnohem nižší bod varu než těžší seskviterpeny, jako je beta-karyofylen.
Vaření nemusí automaticky znamenat rozklad a rozklad nezačíná při jedné univerzální teplotě.
Stejně tak může být výraz “bod hoření terpenů” zavádějící, protože pojmy jako bod vzplanutí, hoření, samovznícení, pyrolýza a tepelný rozklad popisují různé jevy.
Při silném zahřívání se molekuly terpenů mohou rozkládat a vytvářet nové sloučeniny. Experimentální výzkum prokázal, že při určitých teplotách dochází k tvorbě produktů tepelného rozkladu ze sloučenin, jako jsou myrcen, limonen a linalool. Tyto poznatky je třeba vykládat s ohledem na konkrétní teploty a experimentální podmínky, nikoli je převádět na příliš zjednodušenou univerzální bezpečnostní hranici.
Pokud jde o skladování a přípravu, praktický postup je mnohem jednodušší: vyhýbejte se zbytečnému teplu, minimalizujte dobu vystavení, omezte přístup kyslíku a světla a mějte na paměti, že složité terpenové profily obsahují řadu těkavých sloučenin s různými fyzikálními vlastnostmi.
Chcete-li se dozvědět více o chemii terpenů, přečtěte si naše průvodce na téma jaké jsou účinky terpenů, jak skladovat a uchovávat terpenya jak terpeny působí na tělo a na váš zážitek.
Můžete si také prohlédnout kompletní Kolekce terpenů Canavape a náš sortiment profily terpenů získaných z konopí.
Tento článek je určen pro vzdělávací účely a zabývá se fyzikální chemií a tepelnou stabilitou terpenových sloučenin. Údaje o bodu varu čistých chemických látek by neměly být vykládány jako pokyny pro konkrétní hotový výrobek, proces nebo použití. Vždy se řiďte technickou a bezpečnostní dokumentací dodanou k dané látce, se kterou pracujete.
Napište nám přímo
Brzy se vrátím
